2007 První rok s Argem

Ahoj, jmenuji se Argo, jsem Český fousek a narodil jsem se 3.2.2007 mojí mamce Citě ze Žďára v chovné stanici Od Jemčinských dubů, mám ještě devět sourozenců a všichni jsme krásní bělouši. Můj taťka je Oskar z Březové stráně.

3.3. 2007 jsme měli návštěvu, přijeli se na nás podívat až z Frýdku - Místku. Asi jsem musel udělat dojem, protože později bylo dohodnuto, že právě do Frýdku se budu stěhovat.

DUBEN

10.4.2007 si pro mě přijel můj nový páníček. To už jsme doma zbyla jen tři štěňata. Rozloučil jsem se se svou rodinkou, dostal jsem sebou do výbavy granule, zmraženou dávku krmení, piškoty jako pamlsek a taky kousek deky z našeho pelíšku, to aby mi nebylo v tom novém tak smutno. Cestovali jsme hodně dlouho autem, od nás z Jindřichova Hradce až do Frýdku. Cestou jsme ještě naložili mého nového kamaráda Nera, je to Novoskotský retriever (Nova Scottia duck tolling retriever) a je to taková chlupatá koule. Zatím se k sobě moc nemáme, jsme totiž vyplašení ze všeho nového, poprvé jedu autem a navíc se mi asi stýská. A taky jsem dostal na krk něco divného, prý obojek, abych si hned zvykal. Ani mi moc nevadí, stejně se chystám cestu prospat. Doma, teď už ve Frýdku, mě čekalo seznámení se vším novým, ukázali mi můj pelíšek, a já hned pozvracel koberec v obýváku a vzápětí jsem na něj vyložil náklad druhou stranou. A přidal jsem i loužičku. Přišlo se na mě podívat pár lidí a já si ležel nejradši v obýváku vedle pohovky a koukal jsem a spal.

První dvě noci se mnou v pelíšku spal můj páníček, tulil jsem se k němu, a když jsem se potřeboval vyčůrat, tak jsem ho vzbudil, skočil jsem mu na čumák a šli jsme ven.  Ale stejně jsem dřív stihl udělat louži doma.

Pár dní mě krmili skoro jako doma, ale pak mi začali dávat nějaké divné tvrdé věci, prý móc dobré granule a já nevěděl, co s tím, takže jsem si na chvilku vynutil zpátky masíčko, rýži, mrkev a podobné dobroty. Pak se mě páníček pokusil ošálit tím, že mi ty granule zalil vlažným vývarem z masa, ale já mu to „nesežral“. Stávkoval jsem i při dalším krmení, ale večer už jsem měl pořádný hlad a tak jsem ty granule s chutí zbaštil. Asi jsem pánovi udělal radost, protože skákal jak pominutý a vůbec byl šťastný. Nějakou dobu mi granule ještě namáčel a já je pak začal žrát jen suché a nestěžuju si. Sem tam ještě dostanu lipánka nebo pribináček a piškoty, ale to jen na přilepšenou.

Skoro každý den chodíme ven s Nerem, blbnem spolu u řeky a všude, kde nás spolu vezmou. Taky jsem se seznámil s Brixem, Irským setrem, se kterým můj pán chodí na hory. Brix má už sedm let, moc si s náma nechce hrát, ale jinak je fajn. Když ho zlobíme, tak nás po psím pěkně okřikne a my víme, že mu máme dát pokoj.

12.4.2007 mi byl páníček koupit něco proti klíšťatům a blechám a hned mi to doma nakapal mezi lopatky. Byl to frontline spot-on a prý to teď budu dostávat pravidelně.

14.4.2007 jsme se byli i s Nerem ráno podívat na Jarní svody, abychom prý věděli, co nás příští rok čeká. Byla tam spousta pejsků, dokonce i pár fousků. Byli jsme z toho vedle, ale naší páníčci chtějí, abychom byli mezi pejsky jako doma. A pár lidí si nás i fotilo a ptalo se, odkud že to jsme.

16.4.2007 odpoledne jsme šli poprvé k veterináři na odčervení, páníček nevěděl, že mě mohl nechat doma, protože dostal jen tabletku, kterou mi má zítra dát po ranním krmení. Sestřička mě aspoň zvážila, trochu jsem zhubl, mám 7,5 kila. Z Hradce jsem odjížděl jako devítikilový cvalík, ale asi jsem zhubl, když jsem nechtěl žrát granule.

17.4.2007 jsem dostal tu tabletku na odčervení a večer už jsem vykadil i nějaké červíky, takže za týden dostanu druhou. Moc jsem ten den nežral a ten další taky o něco míň. Taky mi teď dávají nějaké tabletky s česnekem, které jsou prý dobré na trávení, jako prevence zánětů a taky je nemají rádi vnitřní paraziti. Mi kupodivu chutnají, dostávám tak jednu nebo dvě za den a hezky je rozkoušu a spolknu.

26.4.2007 jsem byl odvezen k Brixovi, zůstal jsem tam pár hodin, zatímco Brix šel s mým pánem na Lysou horu. Byl jsem na návštěvě jak divočák, kousal jsem a taky jsem se tam několikrát vyčůralJ.

Je 30.4.2007 a páníček šel dneska poprvé od doby co mě má do práce. Budu tady asi chvilku sám, než mě vezmou jeho rodiče na chalupu. Už jsem tam byl o víkendu, můžu tam být celý den venku, je to paráda.

KVĚTEN

2.5.2007 Dneska jsme vyrazili brzo ráno ven, stavili jsme se pro Nera a Brixe a jeli k vodě a pak na chalupu, kde se dělal oheň a pekly se špekáčky. Nero se pak proběhl přes ohniště, kde ještě byly žhavé uhlíky, takže pěkně kvičel, ale nic mu jinak není. Aspoň teď víme, že to pálí.

3.5.2007 jedem hned v osm na veterinu, kde si mě prohlídli, změřili teplotu, koukli se na uši, oči i zuby a dostal jsem poslední očkování. Ani jsem nepípnul, jsem přece statečný. Taky mě zvážili a mám už 11 kilo. A teď jdu domů spát.

11.5.2007 se pánovi zdálo, že jsem měl zase červíky, tak jsme se byli zvážit na veterině, mám 12 kilo a koupili jsme tabletky. A taky pinzetu na klíšťata, ještě mi sice žádné nevytahovali, ale co kdyby. A pak jsme šli řádit ven s Nerem a Brixem. No a večer už se pinzeta hodila, měl jsem jedno klíště.

12.5.2007 jsem hned ráno dostal s krmením tabletku na odčervení. Pak byl páníček až do druhého dne pryč a když se vrátil, celý den jsme byli venku.

17.5.2007 hurá, jdeme zase dopoledne ven a navíc s Nerem a Brixem, to se zas vyřádíme. Jeli jsme autem na Kohutku a pak si vyšli na Prašivou. Hezky jsme cestou zpátky zmokli.

19.5.2007 další odčervení. Víkend trávíme na chalupě, páneček je v práci, přijede až večer a já si krátím čekání vymýšlením blbostí, všechno musím prozkoumat a taky všechno ochutnat.

21.5.2007 dneska jsme se vydali s Brixem a Nerem na Bašku, protože nám přišly fotky mojí ségry Ariny a taky zprávičku, že už umí krásně plavat, takže to jdeme taky zkusit. Nejdřív jsem do vody moc nechtěl, páníček nám tam hodil pískací kačenu, ale nakonec pro ni musel sám, ani Brix ji nechtěl přinéstJ. No a když už tam tak ve vodě stál, tak mě nakonec zlákal a já plaval jak o život.

26.-27.5.2007 v sobotu jsme se vydali opět na chalupu, tentokrát jsme se do škodovky naskládali ve složení páníček, Já, Brix, Pitrs s Týnou a jejich Ares a Baz. To bylo něco, šli jsme k řece, kde jsem si krásně zaplaval v proudu. Večer se peklo maso, ale my pejsci jsme samozřejmě nedostali nic, máme přece granule. Celou dobu jsem blbnul s Bazem, Brix si všechno hlídal a Ares na to koukal a občas si hrál s Bazem taky. No a nakonec jsme spali venku, to byla moje první noc pod širákem a bylo hezky teplo. Ráno nás ale vyhnal do chalupy vítr a ten nás pak vyhnal i zpátky do Frýdku. Domů se nám nechtělo, takže jsme se domluvili s Nerem a šli řádit k řece.

ČERVEN

1.-3.6.2007 zase je pán o víkendu v práci, takže budu asi na chalupě. Už mi začaly vypadávat mléčné zoubky.

4.6.2007 jsme odpoledne vyrazili na veterinu a páníček, zjistil, že jsem zase začervený, ach jo. Na veterině jsem dostal dvě včeličky, v jedné čip a v druhé očkování proti vzteklině. Čip jsem ani necítil, zato vzteklina se mi nelíbila, hezky jsem si zakvičel. No a ještě mě zvážili, mám teď 15.5 kg. Na odčervení jsme dostali místo Canivermu něco jiného, nějaký Lopatol. Na magistrátu nám pak čipování proplatili. Ještě jsme na veterině dostali přihlášku do centrální evidence zvířat, tak se asi zaregistrujem.

5.6.2007 se páníček konečně rozhodl a přihlásil nás na Letní výcvikový tábor ohařů, který bude 23.-30.6.2007 v Jižních Čechách.  Tam bychom se měli dozvědět, jak mě správně cvičit a hlavně tam budem s ostatníma pejskama blbnout.  Jelikož jsme někde ztratili píšťalku, kterou používá pán i na Brixe, museli jsme objednat novou a dneska konečně přišla. Mezi tím jsme vyzkoušeli takovou dvoutónovou z buvolího rohu, ale hned jsme ji poslali zpátky, protože ten zvuk úplně rval uši.

Páníček se na mě občas zlobí, protože mi to ještě občas ujede a počůrám se doma. Ale co, za čas to stejně už vydržím.

9.6.2007 dneska jsme vstávali moc brzo, taky jsem dostal krmení o dost dřív, než normálně. Kolem půl sedmé, kdy normálně žeru, jsme šli ven a pak nás Pavil naložil do auta i s Česťou a vyrazili jsme na Jižní Moravu do Buchlovic, koná se tam výstava psů a taky klubovka Českých fousků a tak to chcem vidět. Cesta byla v pohodě, s jednou zastávkou a pak jsme se se štěstím dostali i na výstavu. Neměl jsem ještě měsíc od očkování vztekliny, ale hodný pán u vstupu nás po kontrole očkováku pustil dovnitř. Tolik fousků jsem nikdy najednou neviděl a vůbec tolik pejsků pohromadě. Dostal jsem barvářskou šňůru, i když ještě nevím, na co mi bude a taky půlkilového ušáka na aport, což mi zatím taky nic neříká. Oběd jsem prospal a pak jsme jeli navštívit Pavilovu babičku a dědu, kde jsem si odpočal na chladivých dlaždicích a pak zas do rozpáleného auta a hurá do Jalubí za Frantou a Ali a jejich Beruškou. Tam jsme si odpočali a vydali se domů. Jo jinak pořád žeru třikrát denně, ale dneska jsem to měl kvůli cestování rozděleno na dvakrát a zvládl jsem toJ.

14.6.2007 byl jsem opět odčerven, snad už budu mít pokoj. Odpoledně jsme šli k řece grilovat špekáčky a já si pohrál s Aresem a Bassem. A doma jsem pak dostal další spot on proti blechám a klíšťatům-používáme Frontline.

21.6.2007 ještě mě pro jistotu odčervili, jak nám nařídila paní doktorka a už se můžeme chystat na Letní výcvikový tábor ohařů do Lučkovic.

23.6.2007 ráno něco po sedmé jsme vyrazili směrem do Jižních Čech, do Lučkovic na tábor pro ohaře. Cesta to byla dlouhá, asi 400 km, ale dělali jsme zastávky a tak to docela ušlo. Trošku jsme zabloudili v Táboře, ale nakonec jsme šťastně dojeli na místo a začali se seznamovat s lidmi i s pejsky. A že jich tady bylo. Ubytovali jsme se a za chvíli nám přibyli další parťáci, maďarský ohař Argo s Honzou a malá münsterlandská ohařka Cattie s Michalem. Pak se ještě přidala kokřice Andulka a Honza.

Druhý den dopoledne jsme se rozdělili do skupin podle toho, jak je kdo na tom s výcvikem a pak už jsme šli cvičit.

 Každý den jsme probírali nějakou z disciplín na zkoušky vloh. Já jsem z toho byl zatím paf a moc mi to nešlo, ale aspoň se páníček naučil, jak má se mnou cvičit. Moc mi nejde aport, teda vůbec, ale když jsem si zkoušel vlečku, na jejímž konci byl divoký králík, tak jsem ho hezky vzal a už jsem ho nesl. Ale pak jsem si s ním spíš chtěl hrát, což se pánovi nelíbilo. Taky jsem každý den blbnul s ostatníma hafanýma a když jsme měli volno, tak jsem buď odpočíval, nebo jsme se šli někam projít. Jednou jsme taky jeli na vodu, kde jsem si trošku zaplaval, ale protože neaportuju, tak jsme nic necvičili. Domů jsme měli jet zase v sobotu, ale nakonec se páníček rozhodl, že vyrazíme už v pátek a tak jsme se rozloučili s ostatníma a jeli jsme.

ČERVENEC

Ze začátku měsíce si užíváme volna, páníček má totiž dovolenou, takže občas jdeme na pole nebo k řece a nebo jedem na chalupu.

13.7.2007 jsme radši zajeli na veterinu, protože mě hrozně svědí uši, drbu si je, mám je zevnitř zarudlé a do nekonečna třepu hlavou. Pan doktor odhalil zánět, díval se mi do uší takovým kukátkem a to se mi vůbec nelíbilo. Museli mě s páníčkem pořádně držet a stejně jsem se vysmekl. Pak mi uši vyčistil, ale řekl, že jsou čisté, že to páníček čistí dobře no a pak mi do každého ucha natlačil nějakou mast a vmasíroval ji. Tohle mi páneček bude dělat ještě třikrát, vždycky ob den. No a pak zase na kontrolu. Jo taky mi doktor koukal na zuby a říkal, že mi ještě chybí stoličky trojky.

14.7.2007 jsme spolu s Brixem a Pavilem vyrazili na můj první čundr, jel jsem taky poprvé vlakem a bylo to úplně v pohodě, až na ten nový košík, co jsem musel mít cestou nasazený. Na čundru to bylo fajn, nešli jsme moc daleko a taky jsme spali pod širákem.

21.7.2007 brzy ráno, po šílené bouřce, vyrážíme s Václavkama na další čundr. Tentokrát jedem na Javorník a další den to vezmem přes Pustevny na vlak a domů. Budeme spát ve stanu, ale stejně je super, být celý den venku. A taky jsem jel z Pusteven lanovkou, batoh jsme poslali napřed a pak mě vzal páneček do náruče a hurá z kopce dolů…

Páníček se na mě nějak zlobí, dělám totiž doma pěkný binec, když jsem sám, už jsem dvakrát rozkousal drát od internetu,rozházel jsem párkrát odpadkový koš, když jsem vnikl do kuchyně a taky jsem se začal počůrávat, když se páneček vrátí domů. Je to totiž z toho důvodu, že se na mě po příchodu z práce rozzlobil, když viděl ten binec, co jsem udělal. Ale ani na mě nešáh, jen trochu křičel a toho jsem se polekal. Pak si ale uvědomil, že když se vrátí domů, musí se se mnou jen hezky vítat. Bude mě muset to čůrání nějak odnaučit. Jde na to dobře, když se teď vrací domů, tak řekne bráchovi, aby se mnou šel ven, já se tam vyčůrám a pak se objeví páneček a já se už nepočůrám, takže jsme to snad zvládli. Poslední dobou si nemůžu hrát s Nerem, má totiž nějaké nemocné kosti nebo co, nějakou panostitidu.  Ale v srpnu bude týden bydlet u nás, takže se spolu vyblbneme až až.

SRPEN

Srpen nám nějak utekl, na psaní deníčku nebylo moc času. Bydlel tady s náma týden Nero, chodili jsme ven a taky jsme byli jednou na Lysé. Teda už to bylo podruhé, co jsem tam vyšplhal. Celkem to jde, ale musím si nahoře vždycky odpočinout. Doma jsem pěkný lump, když zůstanu sám, už jsem začal ničit koberec na chodbě. Taky jsme začali jezdit na kole, to se mi docela líbí, běžím hezky vedle páníčka, ten si na to koupil i flexi vodítko, takže se mnou ani neškube. Jezdíme zatím jen na Zátiší, asi tak 2-3 km, což mi docela stačí, ale až vyrostu, budem jezdit i dál a možná i na bruslích. Když je teplo, tak chodíme k řece nebo na přehradu Bašku, kde je i spousta kačen, za kterýma hrozně rád plavu, ale jen když je voda teplá, do studené se mi moc nechce. Zase se mi objevil v uších zánět, páníček už je zoufalý a furt hledá na internetu, co s tím. Mast to sice vyléčí, ale aby se to pořád vracelo je na nic a navíc pak nesmím do vody.

ZÁŘÍ

No tak hned ze začátku měsíce jsem se začal vyznamenávat, dodělal jsem ten koberec na chodbě, takže ho museli vyhodit a zůstalo tam jen lino. Taky jsem si pochutnal na koláči od babičky Lidky, jelikož jsem zničil dveře do kuchyně-stejně byly škaredé-a sundal si z linky zabalený koláč a hezky si pochutnal. Teď už jsou dveře do kuchyně nové, takže se tam jen tak nedostanu. A jako obvykle jsem zase „odpojil“ internet. Začali jsme zase cvičit aport, ale jen tak jako hru a hlavně tehdy, když je páníček v pohodě a to mě pak i baví. Třeba než jdem ven, tak vezme kozlík, řekne mi, abych ho vzal do mordy a já mu ho pak přinesu třeba do kuchyně. Taky už jsme to zkusili párkrát venku na chalupě i s Brixem, který mi ukázal, jak na to.

14.-16.9.2007 celý víkend jsem chodili na hory, v pátek brzy ráno na Lysou, ale svítání jsme nestihli, v sobotu na Morávku, Ropičku a Kotař a v neděli zase na Lysou. Páníček si myslel, že mě utahá a budu pak hodný, až bude v práci, ale nějak se jeho záměr nezdařil. Mě jen tak neunaví.

Dostal jsem na zkoušku nějaké nové granule Purina ProPlan s lososem, ale netvářím se na ně nějak dobře, tak asi zase dostnu zpátky svoje Advance maxi puppy, ty mi chutnají. Taky teď dostávám každé ráno a večer půl lžičky nějakého sirupu, je to Joalis Bambi imun, páneček někde vyčetl, že prý to hodně pejskům pomohlo s tím zánětem uší, tak uvidíme. Taky dostávám vždycky ráno do granulí dvě tablety česneku, to už dost dlouho a pravidelně a teď taky Alavis, je to na správný vývoj kloubů, kostí a svalů a tak.

19.9.2007 jsme zase vyrazili na Lysou horu, byla sice pěkná zima, ale já pořád běhal za Brixem, takže mi to vůbec nevadilo. Z hor jsme jeli na chalupu, kde jsem se zase přežral spadaných švestek. Moc mi chutnají a žeru je i s peckou, tu pak stejně vykadím. Taky si někdy smlsnu na jabku a zkoušel jsem i ořechy, ale ty jen rozlousknu a vyplivnu. Jenže páníček se zlobí, protože pak mám taky trochu průjem. Ale možná to mám z těch nových granulí, už abych zase dostal ty Advance.

20.9.2007 vyrážíme na hřiby, to se zase s Brixem proběhnu a jede s náma i Nero. Dostal jsem obojek Kiltix proti klíšťatům a blechám. Když jsme se pak vrátili, šel jsem hned spát. Večer mi páníček vytáhl klíště, ale to neznamená, že obojek je na nic, jen asi ještě nezačal pořádně fungovat.

21.9.2007 ráno jsem se páníčkovi nějak nelíbil, nasypal mi misku granulí, jenže já se na ni nevrhl jako vždycky. Dost ho to vyvedlo z míry a tak se definitivně rozhodl, že mi koupí ty granule Advance maxi puppy, které jsem baštil předtím.

ŘÍJEN - PROSINEC

Dlouho jsme deník nepsali, nějak nebyl čas nebo chuť, ale je ze mě teď pořádný puberťák, nechce se mi poslouchat, takže občas musí páníček přitvrdit. Procvičujeme stále aport a poslušnost. Dostal jsem už i opravdového bažanta a nosil jsem ho s chutí a vzorně, i když jsem jej z počátku chtěl jen škubat. Činku už mám asi tak kilo třicet a postupně mi páníček zátěž zvyšuje, taky s ní skáču přes různé překážky, i když ještě mi někdy vypadne, ale už vím, že ji hned musím zase sebrat. Měli jsme v plánu agility, ale nakonec z toho sešlo. Jednak kvůli horšímu počasí, kdy se cvičení nekonalo a taky kvůli tomu, že třeba zrovna bylo, ale páníček byl v práci. Tak si děláme na vycházkách agility po svém, skáču přes různé lavičky, chodím po úzkých kládách a zídkách a lezu do rour, o kterých pán ví, že jsou bezpečné a že kterých na druhé straně zase vylezu. Měl jsem taky zánět pod víčkem, ale to jsme zvládli mastičkou asi za týden. Často chodíme na hory, teda spíš jen na Lysou horu, takže toho dost naběhám a hezky sílím, už mám asi 30 kg. Páníček si myslí, že už by to stačilo, že je to tak akorát, ale když mi tak chutná…. A to dostávám jen svou obvyklou dávku granulí, jen mi to občas zpestří tvarohem s medem a rýží nebo nějakým masíčkem. Když páníček stahoval bažanty, tak jsem dostal pět syrových srdíček, mňam, slupnul jsem je jako malinu. Máme objednaný zaječí pach, vycpanou kožku králíka a po Nové roce budeme asi nacvičovat vlečky, ale to nejprve bude muset nastudovat, jak správně na to. Do té doby musíme trénovat aport a hlavně pořád dbát na poslušnost, což mi teď dělá problém, jelikož jsem ten puberťákJ.  No a už jsou tady Vánoce, dostanu určitě spoustu dárečků, byl jsem přece moc hodný.

P.F. 2008